Technické lapálie u Indického oceánu

Té anglické paní jsem vypnula kávovar. Ve svatém nadšení, že jí pomůžu, aby si při snídani na břehu oceánu udělala kávu.

Ani jedna z nás pak nepřišla na to, jak se zapíná. Až to rozsekl jakýsi muž: „Zavolejte obsluhu, pomůže vám.“ Tak jsme se usmály tím žensky vědoucím pohledem a popřály si hezký den. Já ještě usrkla pěnu z cappuccina, které mi stroj milosrdně vydal před mým „opravným“ zásahem.

S hrnečkem jsem si chtěla dojít ke stolu. Čekalo tam na mě ovoce, sladké pečivo a talířek. Málem jsem ale měla druhý.

Jakémusi pánovi se zželelo mé bezradnosti a nabídl mi podšálek, abych měla kompletní sadu. Usmíval se přitom. Jednoduše moc milé gesto. A já s typickou empatií řekla: „Ne díky, svůj talířek už mám.“