Prší a hřmí. Nejde internet a problikává světlo. Voní to. Lidé jsou schovaní v bungalovech.
Personál ve služebních domcích. Má za sebou už dokonce přípravu na tsunami, nedávno tu byl tréninkový poplach. Zrovna, když jsme se skvělou Danicou měly první schůzku v recepci. Naše průvodkyně původně ze Slovenska má báječný nadhled. Pomalu odcházející Balijce, kteří měli zkušebně utíkat před velkou vlnou, glosovala: „Dávno by bylo po tsunami.“
Tempo je tu úplně jiné. A také víc zaměstnanců i na jednoduché práce. Nějak se čtyři miliony lidí, z toho na 800 tisíc v hlavním městě Denpasaru, uživit musí. Indonésie, do které Bali patří, je čtvrtý nejlidnatější stát světa. Žije v něm cca 240 milionů lidí a tvoří ho 17, 5 tisíce ostrovů, z toho je asi 6 tisíc obydlených.
Většina lidí na Bali přitom pracuje v turistickém ruchu včetně umění tance a hudby. Nebo se živí klasickým řemeslem jako je dřevořezbářství, sochařství či malby. A mnozí lidé působí v zemědělství. Vesnice proto lemují rýžová políčka, ulice ve městech spousta stánků.
Kolemjdoucího turistu tu každou chvíli někdo osloví: „Pojďte se podívat.“ Nebo „Masáž, paní.“ Nebo jen prosté: „Ahoj, jak se dneska máš? A odkud jsi?“ Balijci jsou vstřícní, žijí pospolitě a se soukromím to mají úplně jinak než my.
I když.:-) Mí němečtí kolegové se dnes ke mně také vehementně hlásili. Prý jaký bar večer navštívím. To ještě nevěděli, že bude pršet.
Comments